Kdo jsem?

Vyrůstala jsem v Dobřívě, v malebné vesničce na okraji Brd, v krajině, kterou si velmi snadno zamilujete. Brdy dodnes zbožňuju, často tam chodím na procházky a toulám se po lesích. Na některých místech jako by se zastavil čas a v Brdech přesně tohle zažijete – nádhernou přírodu, na mnoha místech nedotčenou a nezničenou člověkem. Potůčky, co si ševelí nejdřív loukou, vysokou trávou, a pak lesem, rozlehlé louky a ostružiní, kam oko dohlédne.

Když jsem šla do školy, přestěhovali jsme se do Plzně. Předměstí mám taky ráda, ale v nitru jsem pořád vesnická holka a každou chvíli vyrážím do přírody. 

Už jako malá jsem foťák a kameru zbožňovala. Jakmile jsem zaregistrovala, že nás mamka fotí, hned jsem byla před objektivem a dělala blbiny. A pak střih – je rok 2012 a pomáhám tetě s focením štěňátek v CHS. Dostala jsem na starost kompakt od Nikonu a fotila všechno kolem sebe. O rok později jsem od rodičů dostala první zrcadlovku a láska byla na světě.

Foťák byl mou prodlouženou rukou. Brala jsem ho všude s sebou – na procházky, na chatu, na rodinné oslavy, do školy.. zkrátka jsem od něj byla neoddělitelná. Na svět jsem se častěji dívala skrz hledáček, než vlastníma očima, alespoň mi to tak přišlo. A tak se postupně z radosti stala přítěž. 

Aparát jsem odložila a pár let si na něj skoro nevzpomněla. Mezitím jsem se umělecky realizovala na plátně. Fotka mi ale začala chybět, a tak jsem si k ní znovu našla cestu. Udělala jsem si radost novou technikou (#týmCanon!) a znovu se ponořila do světa úhlů, okamžiků a cvakání závěrky. 

Fotka pro mě znamená hodně. Dává mi prostor vyjádřit pocit, myšlenku, emoci. Je prostředkem pro zachycení velkých celků, detailů a okamžiků, které se dějí tady a teď. A já miluju to "tady a teď" chytit, zastavit v čase a kdykoliv se k němu skrz obrázek vrátit. 

A největší radost mám, když tohle můžu dělat pro vás♥.